Řešení konfliktních situací spojených s fyzickým útokem často vyžaduje narušení práv jiných osob a může vést k riziku zranění nebo smrti účastníků. Takové jednání má obvykle právní následky. Pro správné zvládnutí takto rizikové situace je důležité mít alespoň základní znalost právních aspektů sebeobrany. Neznalost zákona neomlouvá, a proto by každý občan měl být obeznámen s právní podstatou sebeobrany, aby snížil riziko právního postihu za své jednání.

Obrana proti násilně jednající osobě je vysoce emocionálně náročnou situací, při které je extrémně těžké jednat racionálně a podle teoretických pouček. Pud sebezáchovy je velmi silný a obranné reflexy se spustí vždy, když nám hrozí vážné nebezpečí. Proto je důležité znát své možnosti a zákonné meze, které určují, jak můžeme v sebeobranné situaci jednat. Tyto znalosti by měly být zohledněny při přípravě osobní strategie sebeobrany. Možná si teď říkáte, že žádný takový plán nemáte? To je právě chyba. Strategie osobní sebeobrany je možná tím nejdůležitějším, co pro svou bezpečnost můžete udělat. Měli byste umět vyhodnotit své fyzické, kondiční, psychologické, technické a taktické předpoklady k obraně. Ty určují reálný způsob a intenzitu vaší obrany. Hranice mezi legální sebeobranou a překročením zákona je často velmi tenká. Znalost závazných právních norem je nezbytná také pro trenéry a učitele bojových disciplín, kteří jsou zodpovědní za jejich správný výklad a předávání klientům.

O sebeobraně, boji zblízka nebo pouličním boji se často mluví jako o protikladu sportovních disciplín, protože zde neplatí žádná pravidla. To však není zcela pravda. Útočník sice žádné morální zásady nebo právní normy nerespektuje, ale je to právě on, kdo stanovuje „pravidla“, za kterých se konfliktní situace odehraje. Obránce musí být na tuto situaci takticky připraven. Existují také „pravidla“, která stanovuje právní řád, a obránce je musí dodržovat, aby se vyhnul právnímu postihu. V rámci obrany se občan často musí dopustit jednání, které by za obvyklých okolností bylo považováno za protiprávní. Zákon na tyto situace pamatuje a stanovuje tzv. okolnosti vylučující protiprávnost činu. Přímý vztah k sebeobraně mají:

• nutná obrana
• krajní nouze
• oprávněné použití zbraně

V případě, že se výsledná sebeobranná situace stane předmětem trestního řízení, bude oprávněnost jednání obránce posuzována především podle těchto právních norem.